Přichází k nám jaro. Otvírá se Velikonocemi. Obdobím, které je tím nejdůležitějším svátkem pro křesťany, ale i pro nás ostatní je to milá doba, kdy se probouzí život, všechno se znovu nadechuje a ožívá, prodlužující se dny nás motivují k tomu, abychom se se zaujetím pouštěli do nových aktivit a životních kroků
Všechno má svůj čas. A všichni žijeme své životy nejlépe, jak umíme. Věnujeme se svým rodinám, naplňujeme své potřeby, učíme se, pracujeme. Plníme si sny. V minulém volebním období jsem svůj pracovní čas s téměř všechnu energii věnovala svému městu, které jsem měla tu čest, v roli starostky, řídit s maximálním možným respektem k potřebám všech jeho obyvatel. Po komunálních volbách v roce 2014 jsem zůstala v zastupitelstvu jako členka opoziční strany a vrátila se řídit Dům kultury. Nejsem ten typ, který rozdává rady na všechny strany, tak jsem s napětím očekávala, jak k práci pro město přistoupí nová koalice a byla připravena jednak pomoci, jednak zodpovědně sledovat jejich práci.
Mým základním pracovním úkolem ale bylo stabilizovat činnost a rozpočet „svého“ Domu kultury a postarat se, aby Kroměřížanům nabízel zajímavé akce různých typů a žánrů. Společně s kolegy jsme prošli nejednoduchou cestou. Došlo k výrazné personální obměně, která na nějakou dobu zvýšila nároky na celý tým, prošli jsme výraznou změnou ekonomiky a ozdravěním rozpočtu. To vše se dělo „pod pokličkou“ Domu kultury a kroměřížané tuto etapu práce neviděli. Přesto byla zásadní. Právě ona umožnila, že se změnila a dále mění programová nabídka, že nabízíme významné umělce, nové žánry, nebojíme se experimentů a nových cest. Mám z toho radost a věřím, že nastoupená cesta je ta správná.
Samozřejmě mne naplňovaly a naplňují i „úkoly“ soukromé. Z nich nejkrásnější je ten, že jsem babičkou dvou krásných a úžasných vnoučat a s potěšením si užívám každou chvíli, kterou s nimi mohu trávit. Je až neuvěřitelné vnímat to, že ti malí jsou pokračováním našich životů a půjdou v našich stopách.
Začal rok 2018, rok komunálních voleb. Intenzivně vnímám, že je znovu čas mluvit s lidmi, s každým, kdo o to stojí, o věcech veřejných. Ptát se hlasitěji, přesněji, jednak svých Kroměřížanů, jednak členů rady města Kroměříže na věci, které se ve městě dějí a mají stát. Vnímám totiž, že členové zastupitelstva dostatek informací nemají a ráda bych tuto situaci posunula k otevřenější komunikaci. Věřím, že právě ta otvírá cestu ke vzájemnému porozumění.
A tak se budu ptát a odpovědi sdílet a přemýšlet nad nimi, budu se dělit o své zkušenosti a názory a těším se na rozhovory a diskuse s každým, koho veřejný život zajímá.