JAK JSEM SKRYLA KRYLA

01.04.2014 20:26

Už to začíná, vlastně již začalo, protože rok 2014 je se jménem Karla Kryla spojen hned několika výročími. To první bylo smutnější, protože 3. března uběhlo právě 20 let od jeho úmrtí. A to druhé – narozeninové nás čeká právě nyní. V sobotu 12. dubna tomu bude 70 let, co se Karel Kryl narodil v Kroměříži. Právě 12. dubna v Kroměříži odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Březinově ulici a spustí se celoroční program s názvem Rok Karla Kryla v Kroměříži. Jsem moc ráda, že se tato originální tvůrčí osobnost intenzivně propojí s Kroměříží a symbolicky se vrátí „domů“.

Ale o tomto jsem vlastně tak úplně psát nechtěla.

Chci si zmapovat, co pro mě Karel Kryl a jeho tvorba znamená osobně.

Musím jít pamětí zpět – a to více jak čtyřicet let. Mohlo mi být čtrnáct, když jsem byla poctěna něčím, co na samém počátku normalizace znamenalo cosi zakázaného. Kamarád vysokoškolák mi s velkou důvěrou a patřičným poučením půjčil magnetofonový pásek s písničkami Karla Kryla, v té době již autora zakázaného. Ctila jsem ten dar a skrývala jsem Karla Kryla, jak jen to šlo. Tajně jsem poslouchala nahrávky, nikdo z mých blízkých a přátel ani netušil, že píseň o andělovi z rozmláceného kostela a další zněly naším domem. Tohle tajno-poznávací setkání s Krylovou tvorbou ve mně vytvořilo speciální nastavení – od této chvíle jsem každé potkávání s písňovou tvorbou i poezií považovala vždy za cosi příjemně spikleneckého, tak trochu osobního, intimního. Možná i proto jsem brzy objevila část jeho tvorby, která jaksi nejlépe rezonovala s těmito pocity – milostnou poezii Karla Kryla. Studovala jsem na vysoké škole obor věnovaný literatuře, divadlu a filmu a moje první velká vysokoškolská práce nemohla být věnována nikomu jinému než právě Karlu Krylovi a jeho poezii. Přiznávám, že jsem byla okouzlená originalitou veršů – jejich lehkostí i křehkostí, nádhernou hrou českého jazyka, která se hladce a s nápadem i něhou proplétala básnickou tvorbou „mého“ K. K.

Ač dnes už není důvod, stejně bych si ten pocit z poezie Karla Kryla nejraději skryla. 

Schovala spiklenecky pro sebe.

Třeba to vyznání v ozvěně doletí až do...