Předvolební úvaha 2010

Je nás jedenáct

„Je nás jedenáct a já se ptám, koho z nás oslovíš“ Pamatujete si tuhle písničku? Těm mladším prozradím, že to jsou slova hitu Milana Chladila ze šedesátých let. „Je nás jedenáct“ platí i pro počet kroměřížských kandidátek do zastupitelstva. Na tři stovky kandidátů. Je dobře, že dnes mohou kandidovat téměř všichni lidé. Stačí být dospělý, místní a trochu se snažit.

Pro poslední roky je typické, že řada seskupení je tvořena „nezávislými“. Nezávislost, co to vlastně je? V současné společnosti si nedovedu představit absolutně nezávislého člověka. Vždyť by to znamenalo, že je naprosto sám. Nikoho nepotřebuje. A nikdo nepotřebuje jeho. Dá se tak vůbec žít? A dá se tak řídit město?

Jsem si jista, že každá volební kandidátka znamená závislost. Ať už je složena z členů politických stran nebo z nestraníků (to bude lepší vyjádření než „nezávislých“). Nezávislí se seskupí, aby realizovali svůj plán. Jsou účelovou skupinkou. A stávají se závislými přinejmenším na své spolupráci a kontaktech.

Politické strany přinášejí členům i voličům čitelnější přístup. Jasně předkládají svůj názor na směřování společnosti. Jsou prověřovány prohrami i vítězstvími, společenská paměť jim připomene i s odstupem let prohřešky a ocení dobře nastoupené cesty. Snadno vystopujeme názory stran i jejích zástupců i  dlouhé roky zpět. Jsou jistým čitelným a předvídatelným prvkem. Jestli je to dobře nebo špatně si dovolím nechat na úvaze čtenářů.

Za nestranickostí se může schovat cokoliv. Třeba zaujetí a pružnost. Ale také nedostatek odvahy vymezit svůj názor. Neochota zodpovídat za neúspěch. Politická nezávislost je nečitelná. Nemá minulost a neslibuje budoucí návaznosti. Jen prchavý (opravdu krátký) slib na čtyřleté období. Moc bych si přála, aby se politice vrátila její původní čitelnost, v níž je pravice pravicí a levice levicí. Tak, abychom si mohli volit dlouhodobé směřování společnosti a osobnosti, které budou nejen udržovat onen zvolený směr, ale také se za svá rozhodnutí zodpovídat.

Politika totiž sama o sobě není špatná. Jen s ní lidé mohou občas nešťastně zacházet. Protože každý politik i každý občan – volič jsou jenom lidé. Dobří i špatní.

Těším se na dobu, kdy se politice vrátí původní obsah a bude ceněno, že lidé, kteří se jí chtějí zabývat, dokáží dát najevo svůj názor na společnost právě tím, že si vyberou (nebo klidně založí) sobě blízkou politickou stranu a za svým názorem si s její podporou budou stát déle, než onen čtyřletý okamžik.

Daniela Hebnarová