Čtenáře znalého díla Jacka Kerouaca ujišťuji, že mistra beatnické generace trumfnout nehodlám.
Tou cestou myslím moji vlastní trasu z domova na radnici, kterou se snažím co nejčastěji podnikat ráno pěšky. A ráda, protože ranní město má svoji jedinečnou náladu. Postupně se přede mnou objevují všechny dominanty, detaily významné i méně významné, očekávané výjevy i nevšední překvapení.
A na té cestě mnohdy začíná mé starostování. Stačí potkat komunikačně smělého člověka a už jsem v tom. Lidé mají zájem sdělit problém, vyjádřit názor. Rozprávím tedy tu s jedním, tu se čtyřmi, kteří mne postupně potkávají a cesta už není jen mým soukromým přesunem na pracoviště. Má to své pro i proti. Je to kolorit mé ranní cesty do práce.
A třeba jednou před sedmou ráno v Kovářské ulici potkám Jacka Kerouaca, který na mě nehodí žádné starosti a chmury.Třeba mi jen tak s úsměvem řekne: „To máme v tom našem hezkém městě zase jeden krásně začínající den!“