Že ne? Netrapte se, sama jsem se s jeho popisem setkala nedávno. To už jsem ho ale dávno znala a ve svém (zejména politickém) životě se s ním utkávala. NIMBY je totiž jednak akronym a jednak opravdu zapeklitý problém. Akronym je tvořený úvodními písmeny anglické věty, která by se dala přeložit jako „Ne na mém dvorku!“ Co to znamená? Že všichni chápeme, že je potřeba rozvíjet náš svět. Zůstaňme pro jistotu při zemi a konstatujme věcně, že všichni vnímáme to, že život ve městě je potřeba zlepšovat. V rolích obyvatel všichni víme, že je potřeba postarat se o automobily, které už k dnešnímu životu patří a nevejdou se do ulic. Při obecných diskusích budeme mluvit o parkovacích domech, odstavných parkovištích, parkovacích domech. ANO. Jenže pak přijde konkrétní návrh umístění parkoviště a stejní lidé, tentokrát v roli majitelů či uživatelů pozemků a nemovitostí přijdou s jednoznačným NE. A budou mít spoustu argumentů a nevyvratitelných důvodů. NE a NE a NE. Ne na mém dvorku! Ne blízko mého domu! NE. Vítejte, právě jste se spolu se mnou stali součástí fenoménu NIMBY. Stejné je to totiž i v ostatních rozvojových tématech. Potřebujeme pozemky pro bydlení? ANO, město musí přitahovat mladé lidi. Zkusme si představit, že je naplánujeme na okraji konkrétního sídliště. Okamžitě se zvedne vlna protestů jeho obyvatel. NE a NE a NE. Potřebujeme druhý most či obchvat města? Zazní jednoznačné ANO. Má vést kolem vašeho domu? Tak to zase NE. A nemyslete si, stejné je to i s výstavbou školek nebo domovů pro seniory. A když bychom šli na ještě drobnější úroveň, tak i k výběru prostor pro hřiště na sídlišti (ANO, děti potřebují prostor. COŽE? Pod mými okny? Rozhodně NE!)
V roli zastupitelky a zejména starostky jsem s NIMBY zápasila v podstatě denně a je pravda, že mne toto období naučilo vnímat město jako souvislý, žijící celek, který má své potřeby a je nutné ho jako celistvý „organismus“ vnímat. No jo, ale co s NIMBY? Našla jsem jedinou cestu. Mluvit, mluvit a mluvit. Představovat nové věcí už od jejich zrodu, vysvětlovat, plánovat v souvislostech. A jestliže jsem třikrát zmínila slovo mluvit, pak dodávám, že dvojnásob je třeba naslouchat. Tak, aby společná komunikace vedla k tomu, že postavíme most, sídliště nebo školku. Společně a ve shodě. A možná bude zrovna za vašim domem. Věřím, že když všichni porozumíme tomu, proč jsou nové věci potřebné, domluvíme se a pomůžeme si, rozvoj se nezastaví.
Že v Kroměříži nenastane jev, který se v angličtině shrnuje krásnou zkratkou BANANA. Tedy „Nestavte vůbec nic blízko čehokoliv.“ To by se totiž rozvoj zablokoval. Klidně na roky.
Těším se totiž, že společně uvidíme, jak naše město rozumně roste a jak jeho rozvoj plánujeme všichni společně. Zapojení se do věcí veřejných má totiž smysl.
Zajímá vás něco? Napište mi. Zeptám se za vás.