Plánuji, plánuješ, plánujeme – aneb jak jsem vypátrala parkovací dům

Plánujete doma? Určitě ano. Děláme to všichni a často. Plánujeme třeba, kam pojedeme na dovolenou, kolik to bude stát a jestli na to máme. Když zjistíme, že nemáme, měníme plány a místo vysněné cesty na Kanárské ostrovy jedeme vlakem na Šumavu. A taky je to hezké a je to náš plán. Stejně plánujeme opravu střechy, svatbu dětí, nebo třeba pořízení nového auta. Ti pečlivější z nás plánují na několik let. Pamětníkům už možná v mysli naskočilo dokonalé plánování učitele Hájka ve filmu Jak básníkům chutná život. „První dítě…první dovolená v Jugoslávii…a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty. (Pokud ne, nebo pokud se chcete pobavit, pusťte si známou filmovou plánovací scénu)

Plánování by mělo zcela samozřejmě patřit ke každodenní práci měst tedy i Kroměříže. Vždy, když se vymění vedení města, tak „novým lidem“ chvilku trvá než pochopí, že plán není jejich nepřítel. Dává totiž naopak do rukou jasný přehled toho, co by mělo být vykonáno. Kroměříž svůj koncepční dokument samozřejmě má, jen už by si zasloužil revizi. Pokoušeli jsme se o to už v minulém volebním období, jednali v pracovních skupinách, přemýšleli, co je pro město podstatné. Nakonec se nepovedlo aktualizaci dopracovat a schválit. Předali jsme ji tedy v rozpracovaném stavu svým nástupcům.

Aktualizace plánu se v materiálech zastupitelů objevila až letos. Rovnou připravený materiál, či spíše jeho část věnovaná aktivitám příštích let. Nevím o tom, že by proběhly žádné pracovní skupiny, odborné připomínkování, veřejné projednání.

Přesto jsem ve složité excelové tabulce našla zajímavou informaci. Už delší dobu se snažím zjistit, jak je připravováno vybudování parkovacího domu, o němž občas na jednání zastupitelstva padne zmínka, ale konkrétnější informace se získat nedaří. Teď se v plánu objevil alespoň předpokládaný rozpočet. Mezi lety 2018 a 2020 do něj má být investováno 61 milionů z vlastních zdrojů města a 52 milionů z dotace.

Což o to, parkovací dům je téměř jistě chvályhodná aktivita, snaha získat dotaci také.  Háček je v tom, že zastupitelstvo města o této dotaci a akci celé není informováno. Nevíme, jaký projekt byl předložen, proč je právě takový, co město získá a jaký je celkový plán. A tak je možné, že současné vedení města, aniž by o tématu veřejně diskutovalo, zaváže své následníky k rozsáhlé investiční akci, která se prostě „odněkud vynoří“, aniž by k ní bylo doposud přijato jediné usnesení.

Domnívám se, že hospodaření s veřejnými prostředky je věcí veřejnou. Že otevřenost je princip, který není možné obcházet a už vůbec ne u investic zásadního charakteru. Že vedení radnice má o záměrech komunikovat se všemi zastupiteli, odborníky, informovat veřejnost. Vždyť má-li město investovat do výstavby parkovacího domu více než 110 milionů, měl by mít možnost dozvědět se o tom každý občan.

A tak plánujme, investujme, rozvíjejme město v souvislostech. Budu velmi ráda, když takové plánování bude opět věcí veřejnou.

Mimochodem. Parkování je součástí dopravy ve městě. A ta si zaslouží naši velkou pozornost. Ale o tomto velkém a náročném tématu zase někdy příště.