Vánoce, vánoce přícházejí…

A těšení na ně začíná u každého z nás různě. Někdo se začíná těšit od prvního adventního týdne, druhý si dá s těšením a očekáváním více na čas a třetí se těší až bude po nich.

A přestože přicházejí úplně pravidelně, přestože je jejich očekávání v dnešní době spíše spjato se stresem a shonem než z rozjímáním a ztišením, stále nás uchvacují a okouzlují

Nechme je k sobě i letos pomalu přicházet s jejich pohádkovým tajemstvím, které od dětství nechceme odhalit a o které se právě s dětmi můžeme podělit. Nechme se obohatit vánocemi v nás samotných. Třeba s tím nejkrásnějším dárkem z dětství, který jsme nikdy nedostali a na který jsme se nepřestali těšit. Co kdyby? A společně si přejme, aby byly zase štastné a veselé a abychom je prožili s těmi, které máme rádi. Aby znovu vyšla první hvězda a ukázala nám cestu, jako ta betlémská, která přivedla mudrce z východu k jesličkám s narozeným Ježíškem a aby nám na tu správnou cestu svítila  a vedla nás po ní alespoň do dalších vánoc.