Z ÚVODNÍHO SLOVA

Úvaha přímo vánoční

Kdybych si mohla přát něco vánočního pro nás pro všechny, potom bych neváhala a vyslovila asi dost nevšední přání: ať jsou Vánoce dárkem.

To by přece mohlo stačit, protože právě kouzlo pospolitosti, snahy být k sobě láskyplnější, vyslovovat upřímná přání jeden k druhému jsou tím nejkrásnějším ze svátečních dnů v závěru roku. Vše ostatní už je jen třpytivý obal, který nás někdy stojí hodně sil, stresu a snažení se. A někdy v té honbě za dokonalostí v duchu tradic naklizeného domu, plného stolu a hojnosti všeho si ten nejdůležitější dárek užijeme o kousek méně než bychom mohli. Kéž by i dospělí dokázali sváteční dny vyhlížet a prožívat s dětskou bezstarostností a očekáváním splněných přání. Ještě to zvážím, až bez vážení budu přidávat ingredience do těsta na cukroví. 

Ale už teď je mi jasné, že Vánoce si nosíme sami v sobě jako pocit něčeho krásného, co jsme kdysi v té bezstarostnosti dětství směli prožít. A nyní to předáváme dál. Ze srdce vám všem a vašim blízkým přeji, aby právě letošní Vánoce byly tím dárkem, který jste si z lásky a vzájemné úcty společně vytvořili.