Kdybych si dala novoroční předsevzetí, že budu pilněji vkládat příspěvky na tento web, musela bych nyní přiznat, že jsem neobstála. Bohužel – i bez předsevzetí – prostě se mi nedaří sepsat postřehy a myšlenky a v pravý čas je poslat do sítě.
Takže: toto předsevzetí si dám nyní a budu se opravdu snažit. Slibuji!
Zpětně zpětná vazba zní trochu šroubovaně. Prostě chci nyní ve zkratce ještě vyjádřit svůj názor k událostem a situacím, které jsem chtěla okomentovat v čase aktuálnějším. A nyní to zpětně doháním…
Silvestrovská Kroměříž byla vyvrcholením roku oslav 750 let trvání města a já jsem si už v době příprav na 31. 12. moc přála, aby se vše vydařilo. Aby lidé na Velkém náměstí měli hudební zážitek, zábavu, něco k snědku. Abychom společně odpočítali nástup nového roku 2014 a abychom se při dlouho v Kroměříži neviděném ohňostroji se v prozářené atmosféře do nového roku v dobré náladě přenesli.
Stalo se.
Musím přiznat, že příjemná vzpomínka na ty tři hodiny na Velkém náměstí, na stovky spokojených lidí, na známé i neznámé tváře, které společně nadšením v srdci Kroměříže vítaly nový rok, mi stále dokáže dodat energii. Silný zážitek a snad i začátek vítané / vítací tradice v Kroměříži.
Budoucnost je v dětech a lednové vítání prvního občánka nového roku patří mezi povinnosti z nejmilejších. Náš první občánek Ondra s usměvavou maminkou už během mé návštěvy v porodnici byli jasným důkazem, že rok 2014 bude rok, jak má být.
Nejen Ondřejovi – i nám všem přeji, abychom ve zdraví a s pořádnou dávkou elánu a troškou štěstí zvládli vše, co před nás letopočet 2014 postaví.